Nezávislý zdravotní magazín s důrazem na prevenci

Domů › Psychologie › Když dítě čeká dlouhá léčba: jak…
Psychologie

Když dítě čeká dlouhá léčba: jak může okolí rodině pomoci doopravdy

Co rodině nemocného dítěte skutečně uleví, co jí spíš přidá práci a proč je dobré pomáhat i za tři měsíce. Plus sbírka pro desetiletou Barunku.

Jan Říha 28. 9. 2026 · 5 min čtení
Plakát Nadace Preciosa: Pomozme Barunce zpátky do života. Transparentní účet 115-1546940277/0100, zpráva pro příjemce Barunka, QR platba.

V červnu srazilo auto desetiletou Barunku z Jablonce nad Nisou. Utrpěla velmi vážné poranění mozku, podstoupila dvoufázovou operaci a lékaři rodinu připravovali i na možnost, že se už neprobere. Podle Nadace Preciosa, která pro ni vyhlásila veřejnou sbírku, dnes Barunka sama dýchá, vnímá své okolí, reaguje na jednoduché pokyny, fixuje očima, hýbe prsty i rukama, vrací se jí mimika a začíná polykat. Před ní jsou další zákroky, rehabilitace, terapie a dlouhodobá péče.

Pro rodinu, kterou osobně neznáte, je nejpřímější pomocí příspěvek do sbírky nebo její sdílení, podrobnosti najdete na konci článku. Když se ale něco podobného stane ve vašem vlastním okolí, lidé často nevědí, co rodině říct a jak pomoci. Pár věcí se osvědčilo.

Útěcha dovnitř, starosti ven

Klinická psycholožka Susan Silk a mediátor Barry Goldman popsali v roce 2013 v deníku Los Angeles Times jednoduchou pomůcku, které se dnes říká teorie kruhů. Doprostřed si představte toho, koho neštěstí zasáhlo nejvíc. Kolem něj v dalších kruzích ty, kdo mu stojí blíž, a čím dál od středu, tím vzdálenější lidé. U nemocného dítěte by to mohlo vypadat takto: v prvním kruhu rodiče a sourozenci, dál prarodiče, pak přátelé, kolegové, sousedé a nakonec známí známých.

Pravidlo zní: směrem dovnitř posíláte jen útěchu a podporu, směrem ven si můžete postěžovat. Když vás zpráva rozhodí, je to úplně v pořádku, jen to nesvěřujte rodičům, ale někomu ve vnějším kruhu. Autoři také radí nerozdávat rady. Lidé v krizi podle nich potřebují útěchu, ne návody, co by kdo dělal na jejich místě. Věty jako „To je mi moc líto“ nebo „Můžu vám v úterý přivézt večeři?“ udělají víc než „Já bych na vašem místě…“.

Nabídněte konkrétní věc, ne „kdyby něco, ozvi se“

Věta „kdyby něco, dej vědět“ je míněná upřímně, jenže přehazuje práci zpátky na rodinu. Unavený rodič musí vymyslet, co by vám mohl svěřit, a ještě se přemoct, aby o to požádal. Nabídka s jasným obsahem a termínem se přijímá mnohem snáz:

  • Jídlo. Uvařit na dva dny a nechat ho u dveří, bez nutnosti hostit návštěvu. Zeptejte se na alergie a na to, co v domácnosti nejí.
  • Sourozenci. Vyzvednout je ze školy, vzít je na hřiště, pomoct s úkoly. V náročných měsících na ně snadno zbývá méně pozornosti, než by potřebovali.
  • Doprava a pochůzky. Odvézt rodiče do nemocnice, vyzvednout léky, obstarat nákup, pohlídat psa.
  • Chod domácnosti. Posekat trávník, vynést koše, vyprat, zalít kytky, když je rodina celý týden pryč.
  • Organizace. Když chce pomáhat víc lidí, ať se jeden z nich ujme sdíleného rozpisu. Rodiče pak nemusejí koordinovat deset nabídek zvlášť.

Britský zdravotní systém NHS mezi formy takzvané respitní péče, tedy přestávky od péče o blízkého, výslovně řadí i pomoc přátel a rodiny. Smysl je prostý: aby se pečující nevyčerpal. Pokud pohlídáte nebo převezmete něco na pár hodin, dáváte rodičům právě tohle.

Pomoc, která vydrží i za tři měsíce

V prvních týdnech po neštěstí se ozve hodně lidí. Léčba a rehabilitace ale běží dál i ve chvíli, kdy okolí už žije zase svým. Pomáhá obyčejná věc: zapište si do kalendáře připomínku za měsíc, za tři a za půl roku a tehdy se ozvěte znovu. Krátká zpráva „Myslím na vás, v sobotu mám volno, můžu přijet“ může mít za čtvrt roku větší váhu než v prvním týdnu.

Dlouhodobá péče je i finanční otázka. Stát pečujícím pomáhá například dlouhodobým ošetřovným, které podle České správy sociálního zabezpečení lze čerpat nejvýše 90 dní a činí 60 % redukovaného denního vyměřovacího základu. Rehabilitace, terapie, pomůcky, cesty na léčení a ubytování jsou pak výdaje, které rodina nese dál, a tady může pomoci i úplně cizí člověk.

Jak pomoci Barunce

Nadace Preciosa uvádí, že peníze ze sbírky pomohou uhradit Barunce rehabilitace, terapie, zdravotní a kompenzační pomůcky a dopravu a ubytování spojené s léčbou. Podle nadace jde 100 % vybraných peněz na pomoc. Nadace není ve sbírkách nováček: dříve se například podařilo vybrat 260 000 Kč pro Patrika na rehabilitace, kompenzační pomůcky a terapie.

Přispět můžete na transparentní účet Nadace Preciosa 115-1546940277/0100, do zprávy pro příjemce napište Barunka. Pomůže i menší částka.

Bez opisování čísla účtu to jde přes QR kód: načtěte ho v bankovní aplikaci, platba se vyplní sama a částku před odesláním upravíte podle sebe.

Plakát Nadace Preciosa: Pomozme Barunce zpátky do života. Transparentní účet 115-1546940277/0100, zpráva pro příjemce Barunka, QR platba.

Pokud jste z Jablonce nad Nisou nebo z Prahy, sbírku podporují i tato místa: Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou, prodejna Svět Korálků (Bijoux Components) v Jablonci nad Nisou, Preciosa Flagship Store v Praze (Rytířská 29, Praha 1), recepce ředitelství Preciosa (Opletalova 17, Jablonec nad Nisou) a JINÁ HUŤ & KAVÁRNA cHUŤ v Jablonci nad Nisou.

Podrobnosti najdete na stránce sbírky Nadace Preciosa. Podle teorie kruhů stojíte vy i vaši známí ve vnějších kruzích, a právě odtud se pomoc posílá dovnitř. Sdílením článku nebo stránky sbírky ji pošlete dál, i když sami přispět nemůžete.

Jan Říha

Šéfredaktor magazínu O Zdraví. Věnuje se srozumitelnému psaní o zdravotních tématech pro laickou veřejnost.